Zázračný úklid podle Marie Kondo

Nedávno jsem začala číst knihu, ve které Japonka Marie Kondo popisuje svou cestu k vymyšlení metody KonMari. Metoda zaručující zázračný úklid spočívá v tom, že musíte veškeré své věci přebrat a co nejvíce jich vyhodit. Klade důraz hlavně na to, že s úklidem se má začít až po přečtení knihy a v pořadí, které určila.

Já, samozřejmě klasický nedočkavec, jsem se chtěla na úklid vrhnout hned. Otevřela jsem šatník (musím zmínit, že můj šatník nepřetéká deset let starými hadry, protože jsme se asi půl roku zpět stěhovali a vzala jsem si do nového šatníku pouze nejoblíbenější kousky). Podle KonMari se musí vše vyndat a naskládat na jednu hromadu a kousek po kousku zhodnotit, zda to či ono potřebuji a zda mi to činí radost. Radost mi nečinilo pouze jedno triko, které mi už bylo malé. Vše ostatní jsem naskládala zpět do skříně a s vyřazeným trikem jsem okamžitě běžela k sousedům, že by se jim mohlo hodit pro dceru (další zásadní chyba - věci se musí vyhodit, maximálně dát do kontejneru na oblečení pro potřebné lidi). 

S pocitem, že mám šatník supr uklizený jsem vydržela asi dva dny, ale stejně jsem chtěla knihu dočíst. Pokračovala jsem tedy ve čtení. Marie popisuje, jak její klienti zvládnou vyhodit klidně 80 pytlů s věcmi, které vlastní, ale nepotřebují. Zdá se až děsivé, jak to ve všech domácnostech funguje v podstatě na chlup stejně. V každé domácnosti se najde šuplík s všemožným bordelem, v každé domácnosti je více míst, kam se ukládá jeden druh věcí a tak stále něco hledáme a máme až moc úložných prostor, takže ztrácíme přehled, co všechno vlastníme a tím pádem nakupujeme mnoho věcí zbytečně, protože už je máme, ale jsou hluboko zastrčené kdesi ve skříni, tak dlouho, že už jsme na ně dávno zapomněli. Také popisuje, že každý klient dělá stejné chyby - nechce vyhazovat věci, které by se "někdy" mohly hodit, nebo by se mohly hodit "někomu" atd. Pokud prý ale dodrží postup a pořadí, ve kterém by se věci měly vyhazovat, vyhodíte množství přesně akorát. A navíc prý nikdo z jejích klientů ještě nelitoval žádné vyhozené věci.

Pomalu se blížím ke konci knihy a už se neskutečně těším, až bude dočtená a až se budu moct pustit do úklidu. Ještě nikdy jsem se na uklízení tolik netěšila. Často mě přepadají choutky vlézt do skříně a přebrat alespoň mimosezonní oblečení. Nakonec se ale okřiknu a donutím se počkat, než bude kniha dočtená. 

Konečně! Kniha je u konce a já vyrážím s nadšením do ložnice a otevírám velkou šatní skříň. Probírám se postupně všemi policemi a ramínky a s ledovým klidem vyhazuju svršky i spodky, dokonce i spodní prádlo a ponožky. Finální verdikt zní tak, že mezi oblečením, které jsem před půl rokem při stěhování vyhodnotila jako nejoblíbenější kousky, jsem uměla vybrat plný, 60l odpadkový pytel, hadrů, které si už nikdy v životě neobléknu. 

Metoda KonMari má dokonce svůj speciální způsob, jakým by mělo být oblečení v šatníku poskládáno a uloženo. Tenhle styl už jsem jednou vyzkoušela (pravda sice je, že oblečení bylo podle metody pouze poskládáno, nikoliv vytříděno), ale moc se mi to nezamlouvalo a brzy jsem přešla zpět ke svému klasickému stylu skládání oblečení. 

Teď se těším z uklizené skříně a už už se vrhám na úklid další kategorie.

Závěrem bych Vám chtěla knihu velmi ráda doporučit a pokud se do čtení pustíte, tak s úklidem vyčkejte až na konec knihy. Marie Vám prozradí spoustu zásadních informací, bez kterých nikdy neuklidíte tak, jako uklidíte až s nabitými vědomostmi. 

Tak zase někdy příště, ahooooj :-)