eM-in-wonderland

Nedávno jsem začala číst knihu, ve které Japonka Marie Kondo popisuje svou cestu k vymyšlení metody KonMari. Metoda zaručující zázračný úklid spočívá v tom, že musíte veškeré své věci přebrat a co nejvíce jich vyhodit. Klade důraz hlavně na to, že s úklidem se má začít až po přečtení knihy a v pořadí, které určila. Já, samozřejmě klasický nedočkavec, jsem se chtěla na úklid vrhnout hned. Otevřela jsem šatník (musím zmínit, že můj šatník nepřetéká deset let starými hadry, protože jsme se asi půl roku zpět stěhovali a vzala jsem si do nového šatníku pouze nejoblíbenější kousky). Podle KonMari se musí vše vyndat a naskládat na jednu hromadu a kousek po kousku zhodnotit, zda to či ono potřebuji a zda mi to činí radost. Radost mi nečinilo pouze jedno triko, které mi už bylo malé. Vše ostatní jsem naskládala zpět do skříně a s vyřazeným trikem jsem okamžitě běžela k sousedům, že by se jim mohlo hodit pro dceru (další zásadní chyba - věci se musí vyhodit, maximálně dát do kontejneru na o...

A je to tu... ... ale co je vlastně tu? Založila jsem svůj blog. Možná pozdě, ale přece. Již nějakou dobu jsem nad tím přemýšlela a rozmýšlela, založit-nezaložit... Co bych sem vůbec psala? Bude někoho zajímat, co si nějaká cizí eM z říše divů myslí? Možná mi trochu z toho přemýšlení přeskočilo a vzala jsem to z gruntu - natočila jsem první video na svůj youtube kanál. Už tomu bude skoro rok, co jsem si usmyslela, že bych to mohla zvládnout. Ovšem není to tak jednoduché - při práci a běžném časovém vytížení, s mobilem místo čupr kamery a mikrofonu, s počítačem, který se zasekne při sebemenším zahlcení, o profi programu na úpravu nemluvě, se video nejen špatně natáčí, ale později se špatně taky stříhá a ve finále se i špatně nahrává na youtube.  Od posledního videa uběhlo už taky pár pátků (asi tak 20) a já dostala chuť se s Vámi dělit o svoje názory a nápady a myšlenky a připomínky - a hle, zrodil se nápad, založit blog. A tak jsem tady a doufám a pevně věřím, že zde...